designreader.org paradoxy grafického designu a vizuálních studií

Designreader.org – internetový portál o grafickém designu a vizuální kultuře. Naší ambicí je vytvoření živého prostoru
pro mezioborovou komunikaci a to jak mezi laiky, profesionály i akademiky. Designreader je otevřená platforma, ke které se můžete kdykoliv připojit, nebo se i podílet na jejím vzniku a ovlivnit její strukturu a obsah. Příspěvky budou licencovány Creative Commons, kdy samotní autoři rozhodnou o volnosti šíření jejich materiálů.

WEB:
archív – digitalizace starých textů + doplňování o nové české i zahraniční, katalogizace, snadné vyhledávání
webmag – několikrát do roka tematické číslo, aktualit, překlady > možnost tištěného sborníku
blogy –soustředění bloggerů na jedno místo, prostor pro živou diskusi
+
kamenná knihovna – na Bělehradské (zadní trakt Café Fra)
stipendium – DR chce motivovat k psaní o vizuální kultuře i formou stipednií, která budou několikrát za rok vypisována na redakcí navržená témata. překlady do češtiny

Dříve než projekt podrobněji představím, ráda bych uvedla, jak vnímáme problematiku grafického designu, který se vizuální kultury bezprostředně dotýká. Chci o tom mluvit proto, že pojem grafický design je pro mnohé neprůhledný. Když jsme v Brně organizovali náborvou informační schůzku, která měla motivovat budoucí přispěvovatele, oslovili jsme studenty z žurnalistiky a mediálních studií nebo filmové vědce. Dostalo se nám záporných odpovědí, neboť v momentě, kdy zjistili, že se jedná o portál o grafickém designu, měli najednou pocit, že je to téma mimo rámec jejich zájmu. Podobných reakcí se mi dostalo od kolegů z Centra pro studium populární kultury. Chtěla bych vám ukázat, že tomu tak není. Že grafický design není úzce profilovaný elitní obor, ale pole s velmi širokým interpretačním potenciálem napříč spektrem vizuálních studií a že vlastně každý z nás má k tomuto tématu co říct.

Steven Heller, americký designér, kritik a teoretik designu tvrdí,
že by grafický design měl být základem pro program vizuálních studií.
(Helller, Steven: komentář k textu > Poynor, Rick: Out of the Studio: Graphic Design History and Visual Studies,
in: designobserver.com, 1. 10. 2011)Proč?

1. kontext
Grafický design je všude, je tichým společníkem naší každodennosti, banality všedního dne stejně jako exkluzivity vizuálních zážitků. S artefakty grafického designu se neustále konfrontujeme, aniž si to mnohdy uvědomujeme.

2. funkce
Grafický design je vizuální komunikace, primárně určená pro recepci ve veřejném prostoru
Některé artefakty mají efemérní povahu – komunikují tady a teď. Plakát, bb, vývěsní štít, navigační systémy…

3. forma
Grafický design jsou obrazotexty – postmoderní cross mediation – hybridy textu, obrazu, zvuku, kombinace statického a pohybového, analogového a digitálního, 3D a 2D modu. Pracují s fotografiemi, texty, tvary, barvami, využívají nejrůznější média. Forma těchto obrazů je závislá na sdělení, které chtějí efektivně zprostředkovat. Jsou otevřeným, dobově podmíněným polem pro experiment. Aktivně reagují na vývoj v oblasti technologií a na proměňující se kognitivní schopnosti.

4 grafický design a umění
Mimo svůj přirozený kontext může být grafický design vnímán i jako forma umělecké činnosti. Tyto nové funkce mu přisuzuje uměleckohistorický model hodnocení artefaktů – autorské či tematické výstavy v galerii, přehlídky, soutěže, konference, veletrhy. Dále pak obrázkové publikace nebo designérská portfolia na internetu zvyšující kredit designéra na trhu. Vzniká kult tvůrčí osobnosti.
1+2+3+4= grafický design lze označit jako personifikaci vizuální kultury, která je tématem vizuálních studií. Přesto má však pojem grafický design ve vizuálních studíích zvláštní pozici. Když se podíváme do sborníků textů o současné vizuální kultuře, které analyzují jednotlivé vizuální reprezentace, často se z oblasti populárních obrazů diskutuje reklama, film, televize, kyberprostor a nová média. Signifikantní je v tomto směru vám jistě známý sborník Nicholase Mirzoeffa Visual Culture Reader, kde termín grafický design nenajdeme ani v rejstříku pojmů. Podobně jako sborník Chrise Jenkse Visual Culture. Přesto je v úvahách o vizuální kultury vždy latentně přítomen. Reklama je často diskutovaným tématem aniž by se kdo zmínil. Pokusím se nastínit některé důvody, proč tomu tak je:

Je tu několik paradoxů:

1.
grafický design s námi komunikuje, aniž by nám o sobě něco řekl.
Grafický design totiž nelze specifikovat podle jednotlivých obrazů, proto se preferuje například reklamní obraz, který má obecně konkrétnější podobu. Grafický design nemá společného jmenovatele jako například film (projekční plátno) nebo televize (obrazovka). Je to komunikační praxe, způsob reprezentace, jehož formy jdou napříč jednotlivými vizuálními oblastmi. Grafický design sám o sobě je tedy velmi abstraktní. Je to chameleon, který se přizpůsobuje a slouží aktuálním potřebám ve výtvarném umění, fotografi, filmu, videu, televizi, tisku, internetu, reklamě, infografice, módě, architektuře,street artu a graffiti, v praxi vědeckých obrazů a digitálních a analogvých médií obecně.
Grafický design není autonomním vizuálním prostorem obdobným např. výtvarnému umění. těžko se o grafickém designu mluví jako o konkrétním obrazu, objektu či autonomní reprezentaci.

Můžeme si například položit otázku: jaké jsou formy uměleckých obrazů? Okamžitě se nám vybaví několik variant od malby, grafiky, přes fotografii atd. Lze se podobně zeptat v grafickém designu? Jaké jsou obrazy grafického designu? Je to plakát nebo logo, billboard nebo dopravní značka? A není náhodou billboard reklama a plakát propagace například filmu a dopravní značka ukazatel siličního provozu? A není logo značkou firmy? Nefungují tyto obrazy vždy ve vztahu k jiné reprezentaci, ideologii a kontextu? Grafický design je nedílně svázán s konkrétní oblastí, která mu dává příslušný obsah.Kunsthistorik Jan Rous na konferenci FotoTypo živě (Praha, Langhans Gallery, 2005) uvedl, že gd není produkt, ale forma strukturálního myšlení. Touto optikou je pak grafický design jakási abstraktní nehmatatelná veličina, modus operandi, což může vysvětlit, proč je pro laickou veřejnost nečitelný a proč získává srozumitelnější kontury až s postavou designéra vyjadřujícího se zaujatě o své práci nebo práci svých kolegů.

Spisovatel, kritik a teoretik designu a vizuální kultury Rick Poynor poznamenává, že je stále neobvyklé, aby byl gd diskutován jinde než ve svém profesním rámci. Podle něj vizuální studia jen kopírují přehlížení grafického designu médii aveřejností. To vede v důsledku k tomu, že se ani vizuální studia o tuto oblast nezajímají. To je přirozený důsledek. (Poynor, Rick: Out of the Studio: Graphic Design History and Visual Studies, in: designobserver.com, 1. 10. 2011)

2
grafický design jako artefakt v rámci uměleckohistorického diskurzu
K otázkám grafického designu se většinou vyjadřují až na vyjímky designéři (jak jsem naznačila výše) sami a to převážně ve svém úzkém profesním kruhu, což má svoje plusy a mínusy. Fenomén píšící designér není ve svět grafického designu nic anomálního. Dokonce je to spíš mezinárodní oborový standard. Píšící (teoretizující) designér má sice výhodu, že nejlépe rozumí tomu, co dělá. Je ale problém být zároveň uvnitř a vně. Mnohdy je pro designéry težké mít patřičný odstup a vnímat fenomén v širších souvislostech.

Některým objektům (reklamní obrazy se vydělují) grafického designu se často připisují umělecké ambice a jsou často hodnoceny za branami galerií a muzeí (viz Bienále grafického designu v Brně). Objevují se sice kritické hlasy, které volají po analýze grafického designu v kontextu kultury (Designobserver.com, sborníky Looking Closer, bývalé Emigre, časopis Eye, aktivity Ricka Poynora, projekt Design Writing Research Ellen Lupton a Abbota Millera či časopis Dot Dot Dot Stuarta Baileyho a Petera Biľaka). Obecně (nejen u nás) se však opomíjí kontext veřejného prostoru – ulice, internet, místo, ve kterém si obrazy žijí svým vlastním životem. Příkladem budiž i diskusní fóra na typo.cz, designportal.cz apod….kde převládá povrchní kritérium líbí – nelíbí, které ustavuje ustavuje normu diskuse u nás.
Jistě si vzpomenete na některé kauzy ohledně vizuálních stylů měst a institucí. Je až s podivem, jak masovou polemiku dokáže vyvolat pouhé logo měst. Zde však často názorová výměna začíná a bohužel i končí.

Podíváme-li se na problematiku recepce artefaktů grafického designu, je dobré si uvědomit, že na rozdíl od galerie či jiné uměleckohistorické instituce, kam jde divák samovolně z vlastního rozhodnutí, je veřejný prostor místem, kam se nechodí kontemplovat nad obrazy. Pohyb zde je spíše nutností, jak se dostat například z bodu a do bodu b a vnímání obrazů je vedlešjím efektem (mnohdy podprahové). To může být dalším důvodem, proč je pro teorii grafického designu jednodušší zabývat se konkrétními objekty a osobnostmi než změtí anonymních obrazů.

Východiska z této zapeklité situace navrhuje americký teoretik designu a iniciátor design studies, disciplíny, která se od devadesátých let vyvíjí v rámci vizuálních studií, Viktor Margolin. Zakopaný pes je v etymologii slova design, neboť:
Samotný „[…] výraz design odkazuje jak činnosti, tak k výslednému produktu. Design jakožto kultura má proto vztah k oborům, které zkoumají lidskou činnost – například k sociologii a antropologii –, a k oborům, jež se zabývají objekty – k dějinám umění či hmotné kultury. Sám produkt, a to bez ohledu na formu, je na jedné straně vymezen svým pojetím, vývojem a vytvářením a na straně druhé způsobem, jakým je přijímán. Vědec může klást důraz na jeho pojetí a vývoj […], anebo může svůj výzkum provádět na základě přijetí produktu a aplikovat při tom teorii či rétoriku recepce.“
(Mragolin, Victor: Rozmanité úkoly studií designu. In: Pachmanová, Martina, ed.: Design: Aktualita nebo věčnost? Antologie textů k teorii a dějinám designu. VŠUP, Praha 2005, s. 119.) Margolin rovněž navrhuje, aby byla výzkumná činnost strukturována podle témat a ne podle konvenčních akademických oborů. Taková studia by pak byla více orientována na mezioborovou interakci. To by byl ideální stav diskurzu.

Skutečnost v teorii grafického designu je však spíše taková (nejen u nás), že se až na výjimky, preferuje pojetí grafického designu ve vztahu k produkci a výslednému produktu. Takové pojetí oborové diskuse je uzavřené ve vlastním referenčním rámci a odkazuje k designu a designérům a kopíruje uměleckohistorický model hodnocení. Takový pohled sice vyděluje grafický design jako specifickou tvůrčí oblast, čímž bezpochyby také je, ale stále neodpovídá na to, co grafický design pro vizuální kulturu znamená. To může být rovněž důvodem, proč je gd pro vizuální studia neatraktivní, neboť závěry takových se často točí okolo estetizace enviromentu, což je hledisko pro vizuální studia z podstaty nezajímavé. Mezioborová hlediska jsou v nedohlednu a to nejen u nás, ale i v zahraničí. Pokud se podíváme na designobserver.com, portál o designu a vizuální kultuře, který je bezpochyby inspiračním zdrojem pro designreader.org, najdeme podobné stesky nad jednostranně zameřeným stavem diskurzu. Píšících designérů je mnoho a mnohdy vznikají i kvalitní texty, nicméně mezioborová interakce je to, co nám chybí a to je taky důvod pro vznik designreaderu.
Proto se nezdráhám s nadsázkou tvrdit, že všechny cesty vizuální kultury vedou ke grafickému designu. Designreader chce tuto situaci reflektovat.

Grafický design je zrcadlo… chceme jít zkrátka až tam, kde se grafický design jako pojem rozplývá v úvahách nad současnou kulturou a společností, aby se pak zase zpátky definoval v nových světlech.

Struktura webu podrobněji:

archív
vytvořit postupně databázi dostupných textů o vizuální kultuře jak českých, tak překlady zahraničních / spolupráce s institucemi jako je UPM nebo MG, digitalizace textů > soustředění sozmanitých textů napříč obory a dobou na jedno místo.
Postupně vytvořit kvalitní a rozsáhlý archiv dostupných textů (popř. i audio a multimédia) o grafickém designu a vizualitě, který bude přehledně strukturovaný s možností vyhledávání. S důrazem na aktuální a novější texty, postupně rozšiřovaný o starší v digitální podobě dostupné texty a průběžně digitalizované ty nedostupné. Počítáme s platbou paušálních autorských poplatků u textů, které jejich autoři či držitelé autorských práv nebudou ochotni poskytnout zdarma.

Současně
u textů, které si autoři či majitelé autorských práv nebudou přát jejich volné publikování, budeme usilovat alespoň o zapojení anotace a odkazu do databáze. Kritérium volného šíření textů (veřejné licence Creative Commons) je podle nás sice velmi důležité, větší význam však přikládáme samotné šíři databáze.

Distiller
webový magazín, tematická čísla, aktuality, překlady
Několikrát ročně připravit tematické číslo webmagu věnované aktuálním či obecnějším tématům s jasným či novým pohledem a s výrazným přesahem ze současné oborové diskuze. Stručně a možná krutě řečeno, nezajímá nás problematika serifů nebo DTP a CTP, tedy pokud nejsou materiálem k nějaké neotřelé refexi či interpretaci.

Blogy
Zapojit do diskuze na webu pokud možno více lidí z různých oborů a to jak cestou nahodilejšího komentování textů a v diskuzních fórech, tak soustavnějšími blogy. No a pokud se projekt po nějakém čase ujme, rádi bychom připravili živé diskuze, sborník, nebo tištěnou edici v nakladatelství Fra.
katerina@vizualnikultura.cz
redakce: Michal Rydval, Markéta Hanzalová, Kateřina Přidalová